Právní aspekty použití kamerových systémů


Při použití kamerových systémů je nutné dodržovat platné právní předpisy, zejména je nutné vzít v potaz obsah zákona o ochraně osobních údajů, který chrání všechny fyzické osoby před zásahem do jejich práv či oprávněných zájmů. Tento článek obsahuje základní informace, které by měly být vodítkem pro posouzení toho, zda Vámi zvolený způsob použití kamerového systému je v souladu s platnou právní úpravou a zejména zda nevyžaduje splnění některých speciálních podmínek, stanovených zejména ve výše zmíněném zákoně o ochraně osobních údajů.

Používání kamerového systému není zákonem řešeno speciálně. Právní závěry jsou dovozovány výkladem příslušných obecných ustanovení. Tyto právní závěry odrážejí v současnosti většinový názor Úřadu pro ochranu osobních údajů, který je státním dozorovým orgánem v této oblasti. Používání kamerového systému je z hlediska právního výkladu děleno na na používání kamerového systému se záznamem a používání kamerového systému bez záznamu.

Používání kamerového systému bez záznamu

Budete-li používat kamerový systém bez záznamu, tedy bez uchovávání použitých záběrů na nosičích, výrazně si tímto zjednodušíte svou právní pozici. Zákon se na
Váš postup vztahovat nebude, a to ani za situace, že k přenášení obrazové reprodukce dochází prostřednictví kamery na internet.

Přesto je nutné i v těchto případech dbát na to, aby nebylo zásadně zasahováno do soukromí
osob, které jsou kamerou snímány. Je tak vhodné doporučit, aby byly osoby, které se pohybují v blízkosti příslušných kamer, informovány, že objekt je střežen kamerovým systémem.

Používání kamerového systému se záznamem

Při použití kamerového systému se záznamem je z pohledu právních povinností, které
je nutné splnit před zahájením provozu, situace složitější. Pokud je kamerový systém se záznamem používán za účelem identifikace fyzických osob v souvislosti s určitým jednáním, pak v tomto případě provozovatel kamerového systému zpracovává osobní údaje ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů a je nezbytné, aby splnil své povinnosti stanovené mu touto právní normou.

Údaje uchovávané v záznamovém zařízení jsou osobními údaji za předpokladu, že na základě těchto záznamů lze přímo či nepřímo identifikovat konkrétní fyzickou osobu. Fyzická osoba je identifikovatelná, pokud ze snímku, na němž je zachycena, jsou patrné její charakteristické rozpoznávací znaky a tento údaj se propojí s jiným provozovateli známým údajem, který umožní osobu identifikovat a propojit s určitým jednáním. Jiná situace nastává, kdy zákon takové použití umožňuje za účelem plnění veřejného zájmu a udržení veřejného pořádku (Policie ČR).

V případě jednání běžných občanů, obchodních společností a jiných právnických osob je možné osobní údaje zpracovávat pouze za podmínky, že subjekt osobních údajů s jejich zpracováním dal souhlas. Jedná se o podmínku v praxi reálně velice těžce realizovatelnou, neboť ve většině případů bude skutečně nereálné pro provozovatele kamerového systému vymezit předem okruh osob, které se budou vyskytovat v dosahu kamery a získat od všech těchto subjektů byť neformální souhlas s jejich snímáním. Jinak platí, že je možné zpracovávat osobní údaje těchto subjektů, pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů provozovatele kamerového systému.

Úřad pro ochranu osobních údajů zvěřejnil v roce 2006 své právní stanovisko, v němž definoval konkrétní podmínky přímo pro provozovatele kamerových systémů. Povinnosti správce při provozování kamerového systému vybaveného záznamovým zařízením můžeme definovat takto:

a) Kamerové sledování nesmí nadměrně zasahovat do soukromí. Kamerový systém je možno použít v případě, kdy sledovaného účelu nelze účinně dosáhnout jinou cestou. Dále je vyloučeno užití kamerového systému v prostorách určených k ryze soukromým úkonům (toalety, sprchy).

b) Je třeba předem jednoznačně stanovit účel pořizování záznamů, který musí korespondovat s důležitými, právem chráněnými zájmy správce (ochranou majetku před krádeží). Záznamy tak mohou být využity pouze v souvislosti se zjištěním události, která poškozuje tyto důležité, právem chráněné zájmy správce. Přípustnost využití záznamů pro jiný účel musí být omezena na významný veřejný zájem (např. boj proti pouliční kriminalitě).

c) Je třeba stanovit lhůtu pro uchovávání záznamů. Doba uchovávání dat by neměla přesáhnout časový limit maximálně přípustný pro naplnění účelu provozování kamerového systému. Uchovávaná data by měla být uchovávána v rámci časové smyčky např. 24 hodin nebo případně i dobu delší, v zásadě však nepřesahující několik dnů a po uplynutí této doby vymazána. Pouze v případě existujícího bezpečnostního incidentu by měla být data zpřístupněna orgánům činným v trestním řízení, soudu nebo jinému oprávněnému subjektu.

d) Je třeba řádně zajistit ochranu snímacích zařízení, přenosových cest a datových nosičů, na nichž jsou uloženy záznamy, před neoprávněným nebo nahodilým přístupem, změnou, zničením či ztrátou nebo jiným neoprávněným zpracováním.

e) Subjekt údajů musí být o užití kamerového systému vhodným způsobem informován.

f) Je třeba garantovat další práva subjektu údajů, zejména právo na přístup ke zpracovávaným datům a právo na námitku proti jejich zpracování.

g) V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že před zahájením používání kamerových systémů se záznamem, je třeba zpracování osobních údajů registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů.

 

zdroj: http://1url.cz/glcH